Home
Home
Diskuze
Pbhy
Krtce
Texty
Druiny
Postaviky
NPC
Hbitov
Hri
Masters
Pravidla
Svty
Ered Luin
Dorthonion
Vchod
Stredozem
Rasy
Galerie
Mapy
Slovnik
Download
Odkazy
O ns
Deník Resta XVIII
Rest, 20.01.2007, 19:59:54čtenáři: 1815


Pak jsem eště slyšel Taura léčit a pak řikat, že to Annael rozdejchá. Ohmatal jsem si rány a jedinej výsledek byl, že jsem měl prsty celý ulepený od krve. Kdybych měl aspoň svoji sílu, moh bych se vyléčit a s něčim pomoct, ale takhle jsem tam dřepěl a poslouchal, jak Taur s Kapounem debatujou nad nějakym předmětem toho mrtvýho. Po chvíli jsem vstal, překulhal kus ke skalní stěně a v sedě se o ni zády opřel. Řekl jsem si Formenovi o svoji kápi, kdyby něco. Dlouho jsem se modlil k Mandosovi a pak jsem k němu pronesl eště pár slov o spočinutí duše těch, který jsme zabili, než jsem se připlazil k bezvládnýmu Annaelovi a usnul. Ostatní tahali těla někam dál, aby je přikryli kamením. „Myslíš, že nás budou sledovat další?“ ptal se Formen Kapouna, když už jsem zavíral oči. „Tenhle už nás sledovat určitě nebude, he he he.“



Den šestapadesátý

Ráno jsem se cejtil jenom o něco míň mizerně než večer, naštěstí přišel Taur a vyléčil mně. Za moc to nestálo, ale aspoň jsem mohl chodit. Taky jsem z něj vypáčil, co přesně se včera vlastně přihodilo.

S pěti vlkama přiběh eště jeden větší, kterej se před strží proměnil v člověka a poštval vlky nahoru. Annael jich cestou pár znehybnil a Formen s Kapounem se vyřítili ze zálohy na toho člověka. Annaelovi se podařilo znehybnit dalšího, ale dva na něj doráželi, tak se rozeběhl k nám. Nepřeskočil strž a svalil se na zem, načež po něm oba vlci zeshora skočili a čaroděj padl do mdlob. Ten člověk (Taur ho označil za klerika) vykouzlil nějakou ohnivou kouli, která vytrvale smažila Kapouna a naplňovala údolíčko smradem. Formen klerika bil do zad a my s Taurem ničili nehybný vlky. Když si Taur všimnul nehybnýho čaroděje, rozeběh se odehnat z něj vlky a já mu nahoře kryl záda. Taur vlka dorazil a druhej se vrhnul na monka, já nahoře dělal živej štít. Po neúspěšnym pokusu o nějaký kouzlo na toho klerika si Taur vysloužil pozornost ohnivý koule, ale ustál to. Klerik se vyléčil, ale vysloužil si za to od Kapouna pořádnou ránu mečem. Začalo mu týct do bot, a tak se proměnil ve vlka a začal zdrhat, jenže Kapoun ho eště jednou ťal a klerik padnul. Ostatní vlci se rozutekli a klerik se po smrti pomalu zase proměnil v člověka.

* * *

Annael se probudil, ale taky se necejtil bejt dost svěží na nějakej pochod, tak jsme se dohodli, že s čarodějem vyrazíme napřed a Taur s Formenem seženou nějaký jídlo. Po chvíli belhání, kdy jsem podpíral Annaela a on mě naváděl, kudy jít, nás ty dva doběhli. Řikali, že něco ulovili. Měl jsem už pořádnej hlad i žízeň, kterou jsem ale uhasil v nedalekym potůčku, co stejkal ze skály. Taur s Formenem rozdělali oheň a jali se opejkat úlovek, ale z jejich pochechtávání a průpovídek jsem pochopil, že opejkaj nohu, kterou uřízli jednomu ze zahrabanejch vlků. Eště se mi ji snažili vnutit, ale poslal jsem je do háje. Annael eště chvíli otravoval, ale pak mě nechal na pokoji a pustil se do jídla. Tak kvůli takovejmhle buranům se musim modlit za zemřelý.

Mohlo bejt okolo poledne. Během pár chvil se objevil Kapoun a uhasil oheň, přičemž už byl pěkně naštvanej a zařek se, že nás dovede do prvního bezpečnýho místa a tam nás nechá jít, že už se s náma nebude tahat. Vykopal nás k dalšímu pochodu, řek, že se setkáme v noci na konci lesa, a zmizel. Šli jsme podél skal až dlouho do noci, než jsme objevili kraj lesa. Došli jsme na paseku nebo tak něco a ostatní hlásili, že je někde v dálce vesnice.

„K zemi!“ sykl Formen a tak jsem se poslušně svalil do trávy. „Jede tam ňákej jezdec,“ vysvětloval pak potichu, „podél lesa směrem k nám.“ Taur chtěl moji kapucu, aby se moh podívat, a tak jsem mu ji po chvilce váhání pučil. Potvrdil, že k nám fakt někdo jede, a poodešel. Chvíli se nedělo nic, ale pak se ozval zvuk kopyt a jezdec přijel k nám. Ležel jsem dál na zemi, ale Formen mě zvednul. „Chci s tebou mluvit,“ řekl jezdec a pravděpodobně seskočil s koně, protože se hlas začal přibližovat. „S tebou,“ řekl docela blízko, ale já zabral až na Formenovo „To je na tebe, Reste!“ „Aha!“ řekl jsem zmateně, „a kdo jsi?“ „Vidím, že nevidíš,“ opáčil cizinec a zamumlal kouzlo. Najednou jsem viděl! A co víc, stál přede mnou paladin v řádovym oděvu a s mečem u pasu! Několikrát jsem mu poděkoval a přivítal se s nim, než jsme šli stranou projednat, co mu leží na srdci. Předtim jsem si ale nezapomněl vzít od Taura zpátky svoji kapucu.

„Víš,“ řekl ztěžka, „nechci vás nijak podceňovat, ani rozhodně netvrdim, že jste neodvedli pořadnej kus práce… ale jste pomalí. Byl jsem poslán, abych tu věc doručil včas, dokud ještě může pomoct.“ Najednou jsem ucejtil smutek. Vzpomněl jsem si, kolik jsme toho protrpěli, abychom masku doručili až sem, ale že jsme přece jenom neudělali dost a úkol nemůžeme splnit. „A co teď máme dělat? Máš pro mě nějaké zprávy?“ zeptal jsem se ho zlomeně. „Máš se vrátit domů, do kláštera.“ „Už jsou ostatní zpátky?“ „Část z nich se vrátila a už by tam touhle dobou měli být,“ odpověděl paladin.

Začal jsem si odepínat kšandy, na kterých maska držela, když mi hlavou prolétla myšlenka, že bych si měl nejdřív ověřit, komu chci svůj úkol svěřit. Zase jsem kšandy zapnul a dost nesměle jsem se zeptal: „Víš… musíš chápat moji situaci… nechci tě nijak urazit, ale než ti předám úkol, který mi byl svěřen, musím mít jistotu, že jsi opravdu paladin…“ „Dobře,“ odpověděl bez zaváhání paladin, „tak jak ti to mám dokázat?“ No, to jsem nevěděl. „Mohl bys mě vyléčit?“ zeptal jsem se, ale zatvářil se nesmlouvavě: „To bych teda nemohl, čeká mě dlouhá a nebezpečná cesta.“ No, to od něj nebylo pěkný, ale co, možná to vážně bude potřebovat.

„Tak bys mohl najít zlo,“ navrhl jsem mu, „to tě nic nestojí.“ „Dobrá,“ pokrčil ramenama, udělal do vzduchu rukou krátký gesto a ukázal na masku. No, maska byla celkem jasná, na to nemusel bejt bůhvíjakej mudrc, ale spíš mě zarazil ten pohyb rukou. „Že je maska zlá, to víme oba. Mně by zajímalo, jestli je tu ještě něco.“ Znova udělal ten pohyb a ukázal na Taura: „Něco je v jeho batohu.“ Chtěl jsem Taura přivolat, aby mi paladin ukázal co, ale ten už měl na spěch.

Znova jsem se ho nesměle otázal: „Promiň, ale ani tohle mě nepřesvědčilo. Nevím, jestli se to na severu učíte jinak, ale já nepotřebuju k poznávání zla ruce. Kdo je představeným tvého kláštera?“ Řekl nějaký jméno, co mi vůbec nic neřikalo, ale to nebylo směrodatný. „Ale já můžu dostávat příkazy jenom od Luhila,“ odporoval jsem. „Vždyť právě mně Luhil posílá,“ odpověděl netrpělivě. Možná jsem to podělal, měl jsem si nějaký jméno vymyslet. Ale paladin pokračoval: „Když mě pořád zdržuješ a nechceš se masky vzdát, pojímám podezření, že s ní máš postranní úmysly. Čas nás tlačí a nemůžeme si dovolit otálet. A selhání si nemůžeme dovolit už vůbec.“ Probodl mě pohledem a mně se to už přestávalo líbit.

„A kam chceš tu masku odvézt?“ vyzkoušel jsem eště. „K nám, do kláštera. Nad Amon Sul.“ Tak to už smrdělo moc. „Tam ale nemá přijít,“ odporoval jsem. „Třeba se plány změnily,“ namítnul paladin, „ale ty je každopádně zdržuješ. Dej mi tu masku ať můžu splnit svůj úkol.“

Naštěstí se na kraji lesa objevil Kapoun a všichni se přesunuli k nám. „Vy se mi tady nějak množíte,“ prohodil Kapoun vesele. „Myslel jsem, že bychom je nemuseli do našich záležitostí tahat,“ řekl paladin podrážděně. V tom jsem mu musel odporovat: „Oni nesou ten úkol se mnou, je to jejich záležitost stejně tak jako moje.“ Kapounova tvář poněkud zvážněla. „Co ti chce, Reste?“ zeptal se Annael a provařil tak moje jméno, protože mě tak ten paladin vzápětí oslovil. Otočil jsem se k ostatním a v krátkosti jim nastínil situaci: „Říká, že přijel pro masku, protože jsme moc pomalí, že ji doručí rychlejc, ale nemám důkaz, že je to paladin. Při kouzlení si pomáhá gestama a nejspíš neznal moje ani představenýho jméno.“ Za zády jsem uslyšel zamumlání a než jsem stačil něco udělat, obklopila nás mlha.

Nebylo v ní vidět ani na krok a navíc se v ní dost špatně dejchalo, tak jsem si přetáh kápi přes hlavu a vyběhl z mlhy ven. Když jsem se vypotácel, uviděl jsem koutkem oka paladina. Akorát teď vypadal úplně jinak, byl mnohem vyzáblejší, měl hubenější tvář, řádovej oděv a meč byly tytam a místo silnýho paladina tam prostě stál vyzáblej kouzlič. Kterej navíc zrovna kouzlil něco, co už jsem u něj dneska dvakrát viděl.

Otočil se na mě a seslal na mě něco, co mě dokonale znehybnilo. Viděl jsem a vnímal, ale nemoh jsem udělat jedinej pohyb. Navíc jsem eště nebyl vidět, a jedinej, kdo o mně věděl, byl ten šmejd. Uslyšel jsem pokřikování, když i ostatní vyběhli z mlhy, a ten kouzlič se nějakym kouzlem taky zneviditelnil. Šel si pro masku a nikdo o tom ani nemoh vědět. Dva neviditelný protivníci. Z nichž se jeden nemůže hejbat. Super.

Najednou jsem ucejtil herdu, která mě svalila na zem. Válel se po mně překvapenej monk. Nejdřív na mě mluvil, ale pak mi sáhnul na hlavu, kde nahmátl kapucu, načež se odnikud ozvalo zamumlání a Formenovo tělo znehybnělo. Ucejtil jsem tah na kšandách a ty povolily. Maska byla v tahu. Najednou přiběh Annael a přerazil se o neviditelnýho kouzelníka, čímž dopadl na Formena a probudil ho. Za nim přibíhal Kapoun a mával okolo sebe mečem, načež Annael vstal a sesmažil našeho průvodce i vstávajícího monka, kterej už mezitim stačil neviditelnýmu natáhnout jednu pěstí, plamenem nějakýho kouzla. Těžko říct, jestli zasáh i kouzelníka.

Všichni se rozeběhli ke koni, jenom Taur už kupodivu u koně byl a běžel naopak od koně k nám. Kůň se trochu prohnul, ale najednou se sedlo svezlo na stranu a spadlo s krátkym zaklením na zem. Taur přeřezal popruh. Tak to je u mě borec. Najednou se mi vlila do žil zase síla, tak jsem rychle vyskočil, sundal si kapucu a založil šíp do luku: „Má masku!“ zakřičel jsem a vyslal šíp směrem k sedlu. Šíp zmizel několik palců nad zemí uprostřed hloučku bojovníků, který se neviditelnýho kouzelníka snažili zasáhnout. Annael na neviditelnýho poslal svůj svítící tuřín, ale tomu to nejspíš nijak nevadilo, protože se kůň znova prohnul a vyrazil směrem do polí.

Kapoun s Formenem se pokusili jezdce strhnout a já jsem ho zkoušel trefit lukem, ale bezúspěšně. Taur s Annaelem kouzlili, ale kůň jel dál. Najednou mu začala stoupat od huby pára, vzepjal se, a odhalil tak doruda rozžhavenou otěž, kterou se marně snažil s tlamy dostat. Tak to byla asi další klerikova skvělá práce. Rozeběhli jsme se ke koni, když tu se vedle něj zjevil kouzelník. Byl už pěkně rozlícenej a kouzlil.

Vyslal ohnivou kouli ke skupince Taura, Formena a Kapouna, která běžela první. Taur s Kapounem se vrhli za nějaký drny a Formen naopak krkolomně vyskočil do obdivuhodný vejšky. Mezi nima třema koule vybuchla a všechno najednou zmizelo v ohnivym infernu, který se zastavilo jenom kousek přede mnou a Annaelem. Najednou plameny zmizely a z doutnající trávy vstávali plamenama sežehlý Kapoun s Taurem a rozebíhali se znova ke kouzelníkovi. Monk dopadl zlehka a elegantně na zem a bez škobrtnutí pokračoval v běhu. Nebyl ani trošičku očazenej. A všichni žili. Zázrak.

Doběhli k protivníkovi, ale ten se všem ranám vyhnul a vypadal, že se nás chystá vymazat ze světa. Založil jsem další šíp a střela zasáhla kouzelníka kousek pod bradu. Padl na znak a vydechnul naposled. Kapoun se otočil a uznale pokejval hlavou: „Dobrá trefa.“



13:33
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA------4